Itálie

Rok 2017 patří hlavně Itálii, kterou jsem navštívil při třech různých příležitostech. Je to země s dlouhou historií (tady padla civilizace o zase se o tisíc let později restartovala), takže někdy co město, to skoro jiná kultura. Nikdy jsem to nebral tak, že jedu navštívit Itálii - vždy to bylo konkrétní město s konkrétním záměrem. I přítelkyně (jo, Italka) mi potvrdila, že lidé jsou zde vysoce provinciální a někdy panuje nevraživost i mezi lidmi z různých částí měst. Její vlastní otec by bral prohlášení, že patří k Benátkám, od kterých jsou 30 kilometrů, jako urážku. Ona sama musela občas čelit posměškům, že je ze západního břehu města - tedy té „vidlácké“ části.

Itálie není ráj na zemi. Má vlastní problémy, vysokou korupci, byrokracii, špatnou veřejnou dopravu. Při některých historkách jsem jen kroutil hlavou. Řidičák vyjde na více než 20000,-, protože je třeba si najmout agenturu, která vyplní všechny potřebné formuláře, které jsou nad síly běžného smrtelníka. A lidé nejsou lepší řidiči. Často ignorují světla na semaforech a když jsem v Pise naznačoval, že jdu na přechod, tak na to týpek ještě dupnul. Ale i přes všechny problémy se sem stále vracím.

Školy jsou poměrně těžké a tak má Itálie nejnižší počet absolventů z celé EU (21% populace). Sice za to bývá kritizované, ale já osobně dávám přednost kvalitě před kvantitou (Španělsko, můj referenční bod pro trubky, má 40%). Na druhou stranu základní školy jdou rapidně dolů kvůli přílivu migrantů, protože se celá třída věnuje základním dovednostem (jazyk, hygiena, …) na úkor pokroku. Na vlastní oči to zažívá přítelčin bratr, který stále chodí na základní školu.

Livigno

Livigno na hranici se Švýcarskem nám na týden v dubnu bylo základnou pro lyžování. Výhodami zdejších Alp jsou několikakilometrové sjezdovky a celkem nepřístupnost zdejšího regionu. Díky tomu byly kontroly pašování alkoholu neúčinné, a tak se daně zrušily úplně. Cena ginu je tak třeba poloviční než u nás. Důsledky snad ani netřeba rozepisovat - stejně si toho zas tak moc nepamatuju… Jo, jsem špatný lyžař.

: Mínus 10 ještě nic není.

: Dolů?

: Livigno

: Alpy

: Hranice se Švýcarskem

: Panorama

Pisa

V červnu za kamarádem do Pisy. Ve městě se nachází několik univerzit a údajně i dobrá fakulta matematiky, proto tady na jeden rok skončil. Populace asi 50 000 obyvatel dává tušit, že tady toho zase tak moc kromě několika škol a slavné věže není a na přepravu si všichni vystačí s koly. Přesto tady bylo mnohem veseleji, než v Londýně. Podniky jsou tady normálně večer otevřené a i zmrzlinu jsme byli schopní si dát po půlnoci. S přítelkyní jsme v anglické metropoli měli problém nějakou sehnat i za denního světla, natož po 5. hodině, kdy menší provozovatelé nemají otevřeno už nikde. V Itálii to ale večer žije. A nejspíš i protože jsme chytli nějaký festival k výročí mostu přes řeku.

: Máte tu věž nějak nakřivo

: Podle kamaráda se občas ukáže i delfín

: Italské pochoutky - byl jsem jak prase

Florencie

Tohle město na skok od Pisy je hlavním městem Toskánska a symbolem renesance. Katedrály, paláce, galerie, muzea, … I toho Danteho jsme tady našli. Ale hlavní atrakcí byla restaurace s výhledem na město za zapadajícího slunce, kterou použili na natáčení v záverečné scéně „Temný rytíř povstal“.

Vlak do Pisy jezdil jednou za 2 hodiny a já se potřeboval před prací vyspat, tak jsem z toho byl trochu nevrlý. Google mapy mě pak ráno už podruhé během měsíce poslali na letiště přes super zkratku - vojenský prostor, takže jsem letadlo zase dobíhal. A v Londýně jsem byl na cestě do práce zrovna v centru, když lince selhal signál. Stejně jako dalším dvěma, kterými jsem mohl na Hammersmith dojet. Poslední 2 z mých pěti linek jsou v rekontrukci snad permanentně (mluvím o tobě, ty Hammersmith and City line ohavnosti - 14). No prostě škoda mluvit…