Úplně obyčejný výlet
Do Mnichova jsem jel navštívit kamaráda Lukáše, který tam byl na Erasmu. Tohle město mi trochu připomínalo Brno. Taky nemá metro. Nejsou tady nějaké velké památky, žije se tady klidněji, než ve velkých městech, ale dobře. Je tady hodně zeleně, lidé sportují a po nebi létají vzducholodě. Idylka. Tedy až na ty jejich bílé párky.
-
- Mnichovská idylka
-
- Makejte! Nebo začnu střílet!
Celé město se dá projet na kole, což jsme udělali i my. To dá zapůjčit velmi jednoduše přes mobilní aplikaci, která vám najde nejbližší zamčené kolo. Když po jízdě zamknete to vaše, může si ho vyzvednout zase někdo jiný. U zámku mimo centrum jsme chvíli čekali, když po procházce ty naše už zmizely. Ale trvalo to jenom pár minut a zase bylo na čem jet.
Tenhle výlet byl vlastně neobyčejný tím, jak byl narozdíl od těch ostatních velmi obyčejný. Nic nás neohrožovalo na životě, nespali jsme na ulici, ani se nijak nestresovali (kromě dobíhání autobusu). Tohle město je jako stvořené pro klid. Což je trochu ironické, když se tady nachází koncentrační tábor.
Dachau je zvláštní tím, že se tady neplynovalo. Jejich sprcha nikdy nepřešla do ostrého provozu. Když se potřebovali zbavit nemocných lidí, naložili je na vlaky a poslali do jiných táborů. Čímž měl i lepší pověst, než ostatní tábory.
Počasí nám vyšlo parádně. Už tak depresivní prostředí dokreslovaly těžké černé mraky, které potom propukly v hustý déšť. Jako na přání režisérů, kterým tohle počasí nesmí ve filmech o koncentračních táborech chybět. Ale pece trochu zastrašujícím dojmem působily.
-
- Deprese
-
- Nacisté myslí na zdraví
Těžké myšlenky jsme zahnali skluzavkou, která se zde nachází přímo ve škole. Člověk si vezme kobereček, aby to pěkně klouzalo, vyjde několik pater schodů a pak skočí do roury. A narozdíl od Pardubic ho to tady i vyplivne.
Ráno jsme pak úplně časově nevystihli autobus. Doběhli jsme 2 minuty před jeho odjezdem a lístek jsem měl pouze v mobilu. Na emailu, kam jsem se nemohl připojit, protože autobusová wi-fi nějak blbla. Černošský řidič mě už tam chtěl nechat, protože mě nemohl najít na seznamu cestujících. Po naléhání a dlouhém hledání mě nakonec našel. Ukázalo se totiž, že pán neovládá abecedu. Abeceda ovládala jeho.
-
- Pan Roura
-
- Na skluzavce
0 komentářů: